Na trhu se stále objevují nové technologie, které by mohly přispět k vyšší efektivitě práce geodetů a ke snížení časových nároků na jednotlivé úkony. Firma Hrdlička proto vyzkoušela v terénu novou metodu zaměřování skutečného provedení inženýrských sítí.
K zaměření skutečného provedení inženýrských sítí použili outdoorovou kameru GoPro Hero 5.
Geodeti firmy Hrdlička chtěli porovnat, zda jsou datové výstupy měření z hlediska přesnosti srovnatelné se zaměřením metodou elektronické tachymetrie, případně metodou GNSS, a zda odpovídají požadované 3. třídě přesnosti dle ČSN 013410 „Mapy velkých měřítek – základní ustanovení“.
Metoda sběru dat pro účely vytvoření geodetické dokumentace skutečného provedení stavby (DSPS) pomocí kamery je založena na principu digitální fotogrammetrie. Data můžete pořídit ze země kamerou nebo ze vzduchu dronem.
Při pozemním sběru se snímky pořizují snadno pomocí kamery umístěné na tyčce (nebo-li trasírce či výtyčce), kamera snímá okolí daného objektu, například výkopu. Pořízené fotografie posléze nahrajete do vyhodnocovacího programu a po jejich zpracování dostanete výstup v podobě 3D modelu.
Před samotným snímkováním je nutné v zájmové lokalitě stabilizovat jednotlivé vlícovací body (kolíkem, roxorem, měřickým hřebem, využitím stávajících pevných předmětů či povrchových znaků) a označit je reflexní barvou.
Vlícovací body je třeba umístit po obou stranách výkopu v hustotě přibližně 15 až 20 metrů, zaměřit je a určit u nich souřadnice a nadmořské výšky metodou GNSS nebo polární metodou z bodového pole. Na kvalitě určení souřadnic a nadmořských výšek velmi závisí přesnost vyhodnocení pořízených snímků.
Geodeti Hrdličky si chtěli metodu pozemního sběru dat digitální fotogrammetrií vyzkoušet na vlastní kůži a porovnat přesnost měření s výstupy, které jsou měřeny standardními geodetickými metodami.
Pro otestování pozemního sběru 3D kamerou si vybrali liniový výkop vodovodního řadu pro vodovodní přípojku do objektu. Hloubka příkopu byla přibližně 1,5 metru a délka zhruba pět metrů.
Standardní geodetickou metodou zaměřili průběh vodovodního potrubí PE DN 32 a křížení kabelu NN s tímto potrubím, přičemž hustotu zaměřovaných bodů volili po 1,25 metrech, aby měli na porovnání k dispozici více bodů.
Poté přišla na řadu kamera. S kamerou, umístěnou na trasírce, pomalou chůzí obešli výkop po obou stranách. Při natáčení zaznamenávali také vlícovací body, kterých bylo připraveno celkem pět.
Kamera byla stále ve zhruba stejné výšce. Po ukončení prvního videa změnili výšku držení kamery, přiblížili se výškově k výkopu a celý postup opakovali. Závěrečné třetí snímkování provedli takřka v úrovni terénu.
Po vyhodnocení zaměření digitální kamerou získali seznam souřadnic a nadmořských výšek podrobných bodů na potrubí a na křížení s kabelem NN. Zároveň dostali k dispozici i 3D model výkopu s položeným potrubím. Podrobné body načetli do programu Bentley MicroStation, ve kterém porovnali obě metody měření.
Polohové odchylky při srovnání obou metod se pohybovaly do dvou centimetrů, což v tomto případě splňuje i nejpřísnější normy pro mapování. Odchylky v nadmořských výškách byly do 6 centimetrů, nicméně stále jsme se pohybovali ve 3. třídě přesnosti mapování dle ČSN 013410 “Mapy velkých měřítek – základní ustanovení”.
[se svolením převzato z webu firmy Hrdlička, redakčně upraveno]
